Tenká skleněná hranice
1
Rád čtu Jiřího Wolkra a rád se k jeho poezii vracím a objevuji v ní v časových odstupech dříve neviděné odstíny. Díky tomu jsem zjistil, jak mě fascinuje báseň Tvář za sklem, pocházející z druhé řadové sbírky Těžká hodina. Na první pohled tedy prosté srovnání dvou světů po rozkrytí hlubších vrstev působí až děsivě a jako celek patří mezi jeho nejúdernější kousky, aniž musel lačnit po krvi buržoustů a svolávat lid na barikády. Ale proč začínám od tohoto konce? Zaujalo mě, že tu autor narazil na jev, který mě v myšlenkách zaměstnával poslední měsíce, čili na to, co vlastně odděluje dva světy. „Z oken vysoká průhledná hranice“ a pak ještě „okna sklenného tenounká hranice“. Ta dělba je ostrá: před okny „ulice, bída a sníh“ a za okny „říše z hudby, tepla a plyše“. V té básni se čísi oči „proříznou“ skrze to sklo a co vidí? Smutnou nádheru živých mrtvých – boháči drží smuteční hostinu s funebrákem vrchním a stoly se mění v mramorové náhrobky a kouř doutníků smuteční věnce (zřejmě za oběti, z jejichž krve přepych vystavěli) a divák civící z ulice dovnitř pozoruje lidské „mohyly“. Člověka přejde chuť i jen na rychlou kávu!Čas od napsání básně poskočil právě od století a třídní rozdíly vnímáme jinými prizmaty, ale ta hranice tu zůstává nejen fyzicky, ale i psychologicky. Musel jsem si na ni a celou Wolkerovu báseň vzpomenout, když jsem se kolikrát ocital sám na teplejší straně světa bezpečně zasklený v oblíbené kavárně či vinotéce a viděl jsem to, co jsem viděl, i když z opačné strany.
2
Jak zvláštní ve světle předchozích řádků debužírovat za bílého dne u bílého vína Gavi di Gavi s důvěrnou přezdívkou Carlo, mít po pravé ruce sušená rajčata, po pravé fermentované olivy a před sebou… výhled na zjevně lacinějším pitím navátého vandráka potácejícího se po přechodu mezi nervózními auty, navigovaného na druhý břeh jen zeleným majákem koše na odpadky! Děj se odehrává pár metrů přede mnou. Nelze se tedy nedívat na tento opilý koráb v povislých kalhotách a jeho bláznivou, směšnou i tragickou plavbu. Skoro se zdá, že si mě vyhlédl, neboť míří přímo k mému stanovišti. Aha – jak rád by se zmocnil vína a oliv, jak rád by si vyměnil se mnou místa! To si myslím, ale když se konečně vylodí na chodníku, své oči ztěžklé alkoholem a hlavu zbytky studu sklopí k vytouženému koši. A ve mně se ta situace srazí do otázky staré jak kastované lidstvo samo: Proč on tam, a já tady?
Ten kontrast by měl přece drásat duši: Tady je teplo a chrám středomořských dobrot, jak výstavní předměty se tu skví špalky španělské šunky, cihly bruselské paštiky, rozpraskané bochníky chleba ještě vonící pekárnou, a hlavně podél stěn, kam oko dohlédne, od podlahy ke stropu regály naplněné lahvemi vybraných ročníků jak zbrojnice artilerie, nad tím vším bdí růžolící žilkami prokvetlá tvář vinařky, která stvrzuje rajskou povahu toho místa; naproti tomu tam venku se prostírá široká ulice pod ještě širším nebem, křižovaná svými všednoději, bičovaná dešti, ošlehávaná vichrem a sjížděná automobily zdvihajícími cáry kaluží. Tam je člověk obnažen a vystaven vání světa, tady se v kapse komfortu ze světa vyčleňuje. Tady sedí pevně ve svém taburetu, tam s motorikou nedobrovolného Chaplina s gravitací zápolí napitý sanktusák. Tady divák ve stylizované časové kapse, tam neherec žijící ze vteřiny na vteřinu svůj život. Tady hlediště, tam scéna. A donekonečna bychom mohli dělit na tam a tady a rozdíly by to jen zostřovalo a možná by se dva světy kdesi v nekonečnu potkaly a já kdovíproč proč nabývám dojmu, že svět je v jedinečném souladu, že všichni tady i tam spočívají správně na svých místech, ve svých osudem rozhozených rolích.
Jak zvláštní uvědomit si, že daleko více je divákem ten, kdo sedí uvnitř, zatímco kolemjdoucí venku jen zřídka nahlédnou do chráněného přítmí kavárny, vinotéky, restaurantu – vyberte si dle libosti. Spíše tam jen nechtěně zabloudí pohledem a hned zase ucuknou a jako střelky k pólu se narovnají zpět po směru svého spěchu. Zato nespěchající člověk má představení. Sklo výlohy vymezuje plátno, kde se odehrává film. V důsledku toho se jeho aktéři mění v pouhé postavy tragédie nebo grotesky a cestou přes vitrínu dochází ke odosobnění. Jakýkoli soucit s lidmi venku vystydne cestou přes to sklo. Kdyby někdo uklouzl po banánové slupce, budete se mu smát, ale stejně jako v kině hned nepoběžíte za plátno ptát se ho, jestli se mu nic nestalo. Vždyť to zařídí jiní lidé tam. A jak to pokračuje s poutníkem?
Na scéně dobrodruh konečně doputuje k vytouženému koši, a než vytáhne z odpadkové loterie polovypitou láhev jakéhosi šnapsu, dojde mi to: Snad ani Velká čínská zeď, ani železná opona neměly takovou moc rozdělovat lidi jako mezi námi to přítomné tuhé, chladné, nepoddajné sklo vitríny. Neznám nic zároveň tak pevného i křehkého. Tenká skleněná hranice k sobě dva světy nevpustí. To ani víno Carlo ani jím nalezený dryják dva skleněnou vitrínou odříznuté světy nescelí do jednoho.
Potom on své vychrtlé tělo s visícími hadry neskutečně prohnul, láhev vztyčil vertikálně, hrdlo proti hrdlu, aby do sebe dostal to málo, co v ní zbylo. Podařilo se mu to a slastí až zavrávoral. Zároveň jsem mimoděk i já pozvedl číši. Co to mělo znamenat? Chtěl jsem mu snad připít? A na co? A potom se neubráním myšlence, že kdyby sebral všechny síly, hněv, závist, hořkost – a kdoví co jej žere a co by mu nejspíše přiřkl Wolker ve výše zmíněné básni – mohl by jedním máchnutím ruky s tou zaprášenou lahví prolomit skleněnou tabuli. Stejně tak bych já mohl ujít pár metrů a vstoupit do ulice a vtisknout mu do ruky vinnou nálož výrazně jiných kvalit nebo aspoň chřestící hrst drobných. Proč se v dalších vteřinách, minutách, hodinách ani letech nic takového nestane? Taková byla síla tenké skleněné hranice, že ani jeden účastník ani na jedné straně nebyl ochoten opustit svou roli. Možná to ani jednoho z nás doposud nenapadlo. Ale co my víme o druhých? Neznáme ani sami sebe.
Aleš Misař
Na slovíčko v jazykovém rynku
Na pěkné zvonivé slůvko „rynek“ už v současné češtině narazíme zřídka: spíše v knihách, kterým na hřbety sedá prach, anebo na mapě, kde se uchovalo v místních názvech. Přesto přijměte i dnes pozvání na rynek.
Aleš Misař
Prohlášení k Buči aneb šestý balíček sankcí
Uviděl jsem. Uvěřil jsem. Nikdo mě nemusí přesvědčovat o podvrhu. Masakrem v ukrajinské Buči se ve mně něco zlomilo a vnitřní výkřik „dost!“ byl mojí první reakcí. A jedno slovo se poté rozrostlo v následující řádky.
Aleš Misař
Když hlava myslí na klobouk
Zřejmě první vyobrazení klobouku ve známé podobě s krempou, korunou a střechou – tzv. „top hat” – má na svědomí francouzský malíř Carle Vernet. Dílo se datuje do roku 1796.
Aleš Misař
Pár proroků pokroku z nenápadného roku (1)
Ptali jste se někdy, jak to zní, když se lámou dějiny? Praská to, rachotí, hřmí a lomozí? Ale nakonec tak okázalé projevy nejsou nutné?
Aleš Misař
Svatyně s dvířky aneb my a ledničky
V drtivě většině domácnosti jsou její dveře ty nejotevíranější, častěji se bere za kliku snad jen u toalety, a to opravdu jen možná, ostatně mezi oběma existuje přímá souvislost.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
Co v EU prosadili čeští europoslanci? Nabíječky i Erasmus, připomínají se
Premium V Bruselu a Štrasburku proběhlo v týdnu velké loučení. Ve stávajícím složení se totiž europoslanci...
Děti na Haiti cestou do školy překračují mrtvoly. Misie z USA líčí praktiky gangů
Premium Od spolupracovnice MF DNES v USA Co mi vyprávěli po telefonu známí z Haiti, k nimž tam jezdím: školy a obchody se řídí podle toho,...
Zastřelili ho, pomočili a pověsili. Jak vznikla fotka mrtvého Mussoliniho
Seriál Doufal, že uteče a i s milenkou dožije v bezpečí. To by se však víc než dvě dekády nesměl chlubit...
Hamás zveřejnil video Američana a Izraelce unesených v říjnu loňského roku
Palestinské hnutí Hamás v sobotu zveřejnilo video zachycující dva z rukojmích, které uneslo při...
Prostorný rodinný dům k celkové rekonstrukci, Bylany u Českého Brodu
Chrášťany - Bylany, okres Kolín
2 690 000 Kč
- Počet článků 8
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 881x