Čekání čas nemarní
Například při zápasu za stavu 11:0 (buďme milosrdní – v hokejovém, ne v kopané) jedno družstvo čeká na konečné hvízdnutí jako na vysvobození a druhé se těší na oslavu drtivého vítěství, ale obě stejně toužebně. Zdá se, že čekání nás napíná časem k určitému bodu v budoucnosti. Ovšem tento bod může být něco veskrze žádaného stejně jako něco obávaného. Může čekat vězeň v cele na pátou ranní a může čekat člověk na výjezd kolony z tunelu Blanka v Holešovičkách Můžete čekat i na tu pravou lásku, kterou vám vyvěštila kartářka třením prstů o křišťálovou kouli.
Ale to vezměme to z jiného konce. Nikdo se asi nenarodil proto, aby jen čekal. Nepoznal jsem člověka, který by přebíhal z fronty do fronty jen pro samý požitek z čekání. Nanejvýš jsem si jej zkoušel představit – takový člověk by nikdy nechtěl přijít na řadu, nebyl by spotřebitelem zboží, ale jen front na něj. A sotva by vyčekal, vystál, vyseděl aktuální frontu, dal by se na útěk do jiné a začal ji čekat a čím delší, tím lepší. Ve dne by kvetl štěstím – front dostatek – a v noci by se nechal vyhazovat z pohotovostí. Opravdu takového člověka neznám, ale třeba je. Anebo si to představme opačně: ideální svět, kde by se nečekalo na nic a všeho by se člověku dostalo hned (chcete-li poťouchle úřední řečí „neprodleně“). I za tu cenu, že by to vyvolalo chaos, který by vedl k novému Velkému třesku.
Často už jako děti nás rodiče učili, že počkat si je někdy nezbytné a pěstovali v nás trpělivost. Kdo se jí uměl obrnit, měl krunýř proti utrpení z čekání. Nedočkaví tratí nervy. Co tedy s tím a čím si čekání krátit? Připomíná mi to místa, která jsou k čekání přímo určena a nikdo se jim asi nevyhne: na chodbě u lékaře, u kadeřnice, na úřadě i na nádražích. Obvykle jsou zanesena časopisy ležícími v geologických vrstvách až k pět let starým titulům, z nichž mnohé už zanikly. Zčásti už se tak nacházíte v tiskovém archivu. Ale hlavně – čekárna se plní lidmi, jimiž zmítá napětí, jak váhají, zda se pustit s někým do řeči nebo naopak udržet svou soustředěnou bublinu, když uhýbat pohledy není kam a stejně někoho zavadíte a trpký úsměv pak už je jen výrazem soustrasti. Přesně tak, neboť všechny přítomné jedno spojuje: Já čekám, ty čekáš, nikdo nepředbíhá a nedobývá se do dveří a nedělá ze sebe protekci, a tak je svět v pořádku. A vy jste sice přede mnou a ty už půjdeš už na řadu, ale to je spravedlivé, a co bych ti záviděl, když jsi tu pro svůj náskok nocoval ve spacáku. Říkal bych tomu solidarita v čekání.
Dočkali jste se, pardon, dočetli jste až sem. Přeji vám, aby vaše dny nebyly pouhým přečkáním. A pokud je někdy nezbytné čekat, ať se z toho nestane synonymum nudy, či snad otravy. Kraťte si tedy čekání nejen staršími čísly časopisů, ale třeba svěžími blogy a hleďte, ať čekáte jen na věci příjemné. Zdá se mi, že bez čekání by nebylo nač se těšit.
Aleš Misař
Na slovíčko v jazykovém rynku
Na pěkné zvonivé slůvko „rynek“ už v současné češtině narazíme zřídka: spíše v knihách, kterým na hřbety sedá prach, anebo na mapě, kde se uchovalo v místních názvech. Přesto přijměte i dnes pozvání na rynek.
Aleš Misař
Tenká skleněná hranice
Je tomu bezmála sto let, kdy Jiří Wolker vydal sbírku Těžká hodina obsahující působivou báseň Tvář za sklem. V líčení přepychové kavárny stojící proti nehostinné ulici jsem našel překvapivou paralelu k vlastní aktuální zkušenosti.
Aleš Misař
Prohlášení k Buči aneb šestý balíček sankcí
Uviděl jsem. Uvěřil jsem. Nikdo mě nemusí přesvědčovat o podvrhu. Masakrem v ukrajinské Buči se ve mně něco zlomilo a vnitřní výkřik „dost!“ byl mojí první reakcí. A jedno slovo se poté rozrostlo v následující řádky.
Aleš Misař
Když hlava myslí na klobouk
Zřejmě první vyobrazení klobouku ve známé podobě s krempou, korunou a střechou – tzv. „top hat” – má na svědomí francouzský malíř Carle Vernet. Dílo se datuje do roku 1796.
Aleš Misař
Pár proroků pokroku z nenápadného roku (1)
Ptali jste se někdy, jak to zní, když se lámou dějiny? Praská to, rachotí, hřmí a lomozí? Ale nakonec tak okázalé projevy nejsou nutné?
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
Počasí v Česku ovlivní saharský prach, vytvoří oblačnost. Stoupá i riziko požárů
Počasí v Česku v neděli opět ovlivní saharský prach. Vytvoří oblačnost, se kterou nepočítaly...
Ruský útok poškodil hotel v Mykolajivu. Cherson znovu zasáhly drony
Sledujeme online Ruský dronový útok v noci na neděli těžce poškodil hotel v jihoukrajinském městě Mykolajivu. Na...
Na Pardubicku narazil řidič do patníku, značky i stromu. Nehodu nepřežil
V noci na neděli zahynul u Sezemic na Pardubicku pětatřicetiletý řidič. Havaroval se svým vozem BMW...
Jsem dospělý muž, který kandiduje proti dítěti, utahoval si Biden z Trumpa
Americký prezident Joe Biden na sobotní večeři pořádané sdružením zpravodajů v Bílém domě vtipkoval...
Jak na rychlou a jednoduchou večeři s rýží?
Díky své všestrannosti se rýže LAGRIS už dlouho stávají nedílnou součástí mnoha pokrmů z celého světa. Bez ohledu na to, zda se používají k...
- Počet článků 8
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 881x