Čekání čas nemarní
Například při zápasu za stavu 11:0 (buďme milosrdní – v hokejovém, ne v kopané) jedno družstvo čeká na konečné hvízdnutí jako na vysvobození a druhé se těší na oslavu drtivého vítěství, ale obě stejně toužebně. Zdá se, že čekání nás napíná časem k určitému bodu v budoucnosti. Ovšem tento bod může být něco veskrze žádaného stejně jako něco obávaného. Může čekat vězeň v cele na pátou ranní a může čekat člověk na výjezd kolony z tunelu Blanka v Holešovičkách Můžete čekat i na tu pravou lásku, kterou vám vyvěštila kartářka třením prstů o křišťálovou kouli.
Ale to vezměme to z jiného konce. Nikdo se asi nenarodil proto, aby jen čekal. Nepoznal jsem člověka, který by přebíhal z fronty do fronty jen pro samý požitek z čekání. Nanejvýš jsem si jej zkoušel představit – takový člověk by nikdy nechtěl přijít na řadu, nebyl by spotřebitelem zboží, ale jen front na něj. A sotva by vyčekal, vystál, vyseděl aktuální frontu, dal by se na útěk do jiné a začal ji čekat a čím delší, tím lepší. Ve dne by kvetl štěstím – front dostatek – a v noci by se nechal vyhazovat z pohotovostí. Opravdu takového člověka neznám, ale třeba je. Anebo si to představme opačně: ideální svět, kde by se nečekalo na nic a všeho by se člověku dostalo hned (chcete-li poťouchle úřední řečí „neprodleně“). I za tu cenu, že by to vyvolalo chaos, který by vedl k novému Velkému třesku.
Často už jako děti nás rodiče učili, že počkat si je někdy nezbytné a pěstovali v nás trpělivost. Kdo se jí uměl obrnit, měl krunýř proti utrpení z čekání. Nedočkaví tratí nervy. Co tedy s tím a čím si čekání krátit? Připomíná mi to místa, která jsou k čekání přímo určena a nikdo se jim asi nevyhne: na chodbě u lékaře, u kadeřnice, na úřadě i na nádražích. Obvykle jsou zanesena časopisy ležícími v geologických vrstvách až k pět let starým titulům, z nichž mnohé už zanikly. Zčásti už se tak nacházíte v tiskovém archivu. Ale hlavně – čekárna se plní lidmi, jimiž zmítá napětí, jak váhají, zda se pustit s někým do řeči nebo naopak udržet svou soustředěnou bublinu, když uhýbat pohledy není kam a stejně někoho zavadíte a trpký úsměv pak už je jen výrazem soustrasti. Přesně tak, neboť všechny přítomné jedno spojuje: Já čekám, ty čekáš, nikdo nepředbíhá a nedobývá se do dveří a nedělá ze sebe protekci, a tak je svět v pořádku. A vy jste sice přede mnou a ty už půjdeš už na řadu, ale to je spravedlivé, a co bych ti záviděl, když jsi tu pro svůj náskok nocoval ve spacáku. Říkal bych tomu solidarita v čekání.
Dočkali jste se, pardon, dočetli jste až sem. Přeji vám, aby vaše dny nebyly pouhým přečkáním. A pokud je někdy nezbytné čekat, ať se z toho nestane synonymum nudy, či snad otravy. Kraťte si tedy čekání nejen staršími čísly časopisů, ale třeba svěžími blogy a hleďte, ať čekáte jen na věci příjemné. Zdá se mi, že bez čekání by nebylo nač se těšit.
Aleš Misař
Na slovíčko v jazykovém rynku
Na pěkné zvonivé slůvko „rynek“ už v současné češtině narazíme zřídka: spíše v knihách, kterým na hřbety sedá prach, anebo na mapě, kde se uchovalo v místních názvech. Přesto přijměte i dnes pozvání na rynek.
Aleš Misař
Tenká skleněná hranice
Je tomu bezmála sto let, kdy Jiří Wolker vydal sbírku Těžká hodina obsahující působivou báseň Tvář za sklem. V líčení přepychové kavárny stojící proti nehostinné ulici jsem našel překvapivou paralelu k vlastní aktuální zkušenosti.
Aleš Misař
Prohlášení k Buči aneb šestý balíček sankcí
Uviděl jsem. Uvěřil jsem. Nikdo mě nemusí přesvědčovat o podvrhu. Masakrem v ukrajinské Buči se ve mně něco zlomilo a vnitřní výkřik „dost!“ byl mojí první reakcí. A jedno slovo se poté rozrostlo v následující řádky.
Aleš Misař
Když hlava myslí na klobouk
Zřejmě první vyobrazení klobouku ve známé podobě s krempou, korunou a střechou – tzv. „top hat” – má na svědomí francouzský malíř Carle Vernet. Dílo se datuje do roku 1796.
Aleš Misař
Pár proroků pokroku z nenápadného roku (1)
Ptali jste se někdy, jak to zní, když se lámou dějiny? Praská to, rachotí, hřmí a lomozí? Ale nakonec tak okázalé projevy nejsou nutné?
Další články autora |
Nahá umělkyně za zvuků techna házela před dětmi hlínou. Už to řeší policie
Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...
Přes Česko přešly bouřky s krupobitím. Dálnici D1 pokrylo bahno a větve
Do Česka přišly přívalové deště, na některých místech padaly i kroupy. Hasiči hlásili desítky...
Německo je otřeseno. Přišel brutální útok na politika, pak následoval další
Na lídra kandidátky německé sociální demokracie (SPD) v Sasku do evropských voleb Matthiase Eckeho...
Vyváděla strašné věci. Zahradil označil Jourovou za nejhorší z eurokomisařů
Premium Když Česko vstoupilo 1. května do Evropské unie, byl tam matador ODS Jan Zahradil kooptován...
Ukrajině nastává „nejtemnější hodina“. Začíná mluvit o jednání s Rusy
Premium Ukrajinské armádě se stále nedaří stabilizovat situaci na frontě a nálada v Kyjevě je čím dál...
Lidé po celém Česku si mohli užít polární záři, nejsilnější za dvě desetiletí
Kvůli mimořádně silné eruptivní aktivitě Slunce je v posledních dnech v Česku vidět polární záři –...
Téma klimatických změn už tolik netáhne, voliči v Evropě se víc bojí migrace
Premium Za čtyři týdny budou evropští voliči vybírat 720 poslanců nového europarlamentu a už nyní je...
Důchod daleko, ale práci nedostanou. Nezaměstnaných šedesátníků přibývá
Premium Lidé kolem šedesátky při hledání zaměstnání narážejí na zeď. Zaměstnavatelé o ně nestojí, preferují...
V Petrohradě autobus s dvacítkou lidí divoce kličkoval a pak se zřítil do řeky
V centru Petrohradu v pátek přišlo o život nejméně sedm lidí, když z mostu do řeky Mojky spadl...
Atraktivní stavební pozemky v krásné lokalitě
Horní Stropnice - Šejby, okres České Budějovice
3 490 000 Kč
- Počet článků 8
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 881x